Účastníci a účastnice naší DEI akademie často poukazují na zajímavé napětí: na jedné straně nás školení o nevědomých předsudcích učí vyhýbat se stereotypům a vnímat lidi jako jednotlivce. Na druhé straně školení o interkulturní komunikaci nás povzbuzuje k pochopení kulturních vzorců, což však někdy může působit jako škatulkování lidí. Je to oprávněná obava, proto jsme se rozhodli věnovat těmto přístupům větší prostor. Místo toho, abychom je vnímali jako protikladné síly, co kdybychom prozkoumali, jak se mohou vzájemně doplňovat a prohlubovat naše porozumění lidem kolem nás?
Interkulturní komunikace aneb "škatulkování"?
Školení o interkulturní komunikaci často využívá rámce, jako jsou Hofstedeho kulturní dimenze nebo Lewisův model, které popisují kulturní tendence. Tyto modely mohou být užitečné pro pochopení obecných vzorců (např. kolektivismus vs. individualismus, vysoká vs. nízká vzdálenost moci, maskulinita vs. feminita nebo přímá vs. nepřímá komunikace), ale zároveň riskují, že zjednoduší a posílí stereotypy tím, že lidi zařadí do kategorií na základě jejich kultury. To může neúmyslně vést k tvrzením jako: „Lidé z kultury X jsou takoví a makoví“ což rozhodně nechceme.
Nevědomé předsudky a individuální nuance
Školení o nevědomých předsudcích na druhou stranu zdůrazňuje, že lidé jsou jedineční a utváření směsí zkušeností, identit a kontextů, přičemž předsudky často představují škodlivé zkratky. Tyto zkratky mohou ovlivnit naše rozhodování, chování a způsob, jakým komunikujeme, často bez toho, aniž bychom si toho byli vědomi. Tato školení se snaží rozložit automatické asociace a povzbuzují lidi, aby viděli ostatní jako komplexní jednotlivce, ne jen jako představitele určité skupiny. Zároveň pomáhají účastníkům rozpoznat vlastní předsudky a lépe pochopit, odkud pocházejí – ať už z osobních zkušeností, kulturních vlivů nebo společenských stereotypů. Díky tomu mohou lidé lépe zpochybňovat své vnímání ostatních a podporovat spravedlivější a inkluzivnější prostředí ve svém okolí
Kde vzniká konflikt?
Když se interkulturní komunikace příliš zaměřuje na kulturní archetypy, riskuje, že popře cíl učení o nevědomých předsudcích tím, že posílí pevné skupinové předpoklady. Tyto archetypy mohou být užitečné jako obecné vodítko, ale pokud jsou interpretovány příliš rigidně, snadno sklouznou k předsudkům. Například, pokud někomu řeknete: „Lidé z kultury A komunikují nepřímo,“ může se tato informace stát jakýmsi mentálním zkratkovitým pravidlem. To vede k tomu, že jednotlivci přistupují ke komunikaci s někým z této kultury s předem vytvořeným očekáváním, místo aby projevili zvědavost a otevřenost vůči tomu, jak daný člověk skutečně komunikuje.
Tento přístup nejenže omezuje prostor pro individuální jedinečnost, ale také může bránit hlubšímu navázání vztahů. Pokud se příliš spoléháme na stereotypy, riskujeme, že přehlédneme nuance v chování a komunikaci jednotlivce. V extrémních případech se může stát, že osoba z jiné kultury bude nucena „zapadnout“ do očekávání, která s ní ostatní spojují, což může vést k frustraci nebo dokonce pocitu odcizení.
Konflikt také vzniká tehdy, když školení zaměřené na kulturní archetypy nezdůrazňuje, že tyto vzorce se mohou měnit vlivem globalizace, osobních zkušeností nebo různých subkultur. Například mladí lidé z globalizovaných metropolí mohou komunikovat zcela jinak než jejich vrstevníci žijící na venkově, přestože pocházejí ze stejné země. Bez tohoto vědomí se mohou pevné předpoklady stát překážkou pro skutečně inkluzivní interakce.
Tento přístup nejenže omezuje prostor pro individuální jedinečnost, ale také může bránit hlubšímu navázání vztahů. Pokud se příliš spoléháme na stereotypy, riskujeme, že přehlédneme nuance v chování a komunikaci jednotlivce. V extrémních případech se může stát, že osoba z jiné kultury bude nucena „zapadnout“ do očekávání, která s ní ostatní spojují, což může vést k frustraci nebo dokonce pocitu odcizení.
Konflikt také vzniká tehdy, když školení zaměřené na kulturní archetypy nezdůrazňuje, že tyto vzorce se mohou měnit vlivem globalizace, osobních zkušeností nebo různých subkultur. Například mladí lidé z globalizovaných metropolí mohou komunikovat zcela jinak než jejich vrstevníci žijící na venkově, přestože pocházejí ze stejné země. Bez tohoto vědomí se mohou pevné předpoklady stát překážkou pro skutečně inkluzivní interakce.
Hledání rovnováhy
Porozumění vztahu mezi nevědomými předsudky a interkulturní komunikací začíná uznáním jejich jedinečných účelů. Nevědomé předsudky se zaměřují na identifikaci a zmírňování automatických předpokladů, které mohou nespravedlivě ovlivnit naše vnímání a interakce s ostatními. Na druhé straně interkulturní komunikace zdůrazňuje porozumění kulturním vzorcům, které formují chování a komunikační styly. Rovnováha spočívá v tom, že si vážíme kulturních rámců jako užitečných kontextů, ale ne jako definitivních průvodců jednotlivcem.
Místo toho, abychom tyto koncepty vnímali jako protikladné, můžeme je chápat jako vzájemně se doplňující nástroje. Nevědomé předsudky nám pomáhají zpochybňovat stereotypy a přistupovat k lidem jako k jedinečným jednotlivcům, zatímco interkulturní komunikace nám poskytuje kulturní kontext pro empatické interpretování chování. Společně nám připomínají, abychom si ponechali prostor jak pro sdílené kulturní vlivy, tak pro osobní rozdíly. Klíčem je proto používat kulturní archetypy pouze jako orientační mapu, nikoli jako návod, jak se chovat k jednotlivci. Vždy bychom měli upřednostnit empatii a otázky před předpoklady, abychom vytvořili prostor pro skutečné porozumění.
Místo toho, abychom tyto koncepty vnímali jako protikladné, můžeme je chápat jako vzájemně se doplňující nástroje. Nevědomé předsudky nám pomáhají zpochybňovat stereotypy a přistupovat k lidem jako k jedinečným jednotlivcům, zatímco interkulturní komunikace nám poskytuje kulturní kontext pro empatické interpretování chování. Společně nám připomínají, abychom si ponechali prostor jak pro sdílené kulturní vlivy, tak pro osobní rozdíly. Klíčem je proto používat kulturní archetypy pouze jako orientační mapu, nikoli jako návod, jak se chovat k jednotlivci. Vždy bychom měli upřednostnit empatii a otázky před předpoklady, abychom vytvořili prostor pro skutečné porozumění.
Tipy na další studium
- "The Culture Map" od Erin Meyer Tato kniha je skvělým průvodcem pro orientaci v kulturních rozdílech v globálním pracovním prostředí. Meyer diskutuje kulturní tendence (např. přímá vs. nepřímá komunikace), ale zdůrazňuje, že jde o vzorce, nikoliv absolutna. Také povzbuzuje čtenáře, aby spojili kulturní povědomí se zvědavostí vůči jednotlivcům.
- "Blindspot: Hidden Biases of Good People" od Mahzarin R. Banaji a Anthony G. Greenwald Tato kniha se zabývá vědou o nevědomých předsudcích a vysvětluje, jak naše mozky tyto předsudky vytvářejí a jak je můžeme rozpoznat a zmírnit. Skvěle doplňuje interkulturní komunikaci, protože vysvětluje, jak zpochybnit vlastní předpoklady, i když si myslíme, že jsme objektivní.
- "Intercultural Competence: Interpersonal Communication Across Cultures" od Myrona W. Lustiga a Jolene Koester Tato kniha je základním textem pro pochopení interkulturní komunikace. Poskytuje rámce pro kulturní rozdíly, ale také zdůrazňuje rozvoj dovedností, jako je aktivní naslouchání, přizpůsobivost a sebereflexe, které úzce souvisejí s prací na nevědomých předsudcích.
Pokud hledáte něco více interaktivní...
- Vyzkoušejte Project Implicit od Harvardu pro bezplatné online testy, které odhalují vaše nevědomé předsudky (je to opravdu zajímavé a relevantní napříč kontexty).
- Podívejte se na online kurzy, jako je “Unconscious Bias: From Awareness to Action” na Coursera nebo “Intercultural Communication” na LinkedIn Learning, kde najdete praktické tipy.