Práce ve vězení? Vězeň hlavně musí chtít

Tři ze čtyř vězňů se vrací za mříže. Vychovatelé se je snaží přesvědčit, že život bez páchání trestné činnost je lepší. Může pomoci práce, ale velký vliv má rodinné zázemí a prostředí, kam se propuštěný vrací. Pokud se vězeň při práci firmě osvědčí, ta mu pak často nabízí pokračování zaměstnaneckého poměru, říká v rozhovor pro OPIM Petra Kučerová, vychovatelka z vězení Příbram.

Pátým rokem pracujete na pozici vychovatele ve vězení Příbram, je něco, co vás překvapilo při vaší práci? Měla jste nějaká očekávání, která nebyla naplněna?  

Očekávání jsem moc neměla. I kolegové mi říkají, že jsem realistka, že jsem neměla žádné ideály. Osobně jsem si ale myslela, že ve vězení jsou dospělí lidé, kteří si přišli odpykat trest. To mě dost zklamalo, jsou to často osobnosti, kterým chybí trpělivost a převzetí zodpovědnosti sám za sebe. Jejich tendence je svalovat vinu na ostatní, říkají, že mají práva, ale nejsou schopni si uvědomit své povinnosti. Svobodu vnímají jako to, že si mohou dělat, co chtějí a ne že svoboda s sebou nese i odpovědnost a povinnost dodržovat platná nařízení a zákony. Jejich úhel pohledu je, že nespáchali trestné činy. To mě dost překvapilo. 

Za co jsou odsouzeni vězni, s kterými pracujete?

Věznice Příbram je věznice s ostrahou, s nízkým, středním i vysokým stupněm zabezpečením. Máme tam tedy lidi na celém spektru trestné činnosti. Vězni jsou do stupně zabezpečování zařazováni odbornou komisí podle spáchaných činů. V nízkém stupni jsou zpravidla odsouzení, kteří mají krátký trest za takové delikty, které nejsou společensky tak nebezpečné. Porušili zákon, spáchali trestný čin, ale není to tak, že by před jeho chování bylo třeba chránit celou společnost. Ve středním a vysokém jsou to lidé odsouzení za závažné trestné činnosti, násilné i majetkové. 

Jsou v příbramské věznici muži i ženy?

Věznice Příbram je mužská věznice.

Měla jste někdy strach, když pracujete například s vězni, kteří jsou odsouzeni za násilný trestný čin?

Ve vysokém stupni zabezpečení je pravidlo, že jakmile jdeš na kontrolu oddílu, a je jedno, zda jsi muž či žena, tak tam musíte jít vždy minimálně dva. Když vězně navádíme (vedeme z jednoho místa na druhé, pozn. red.) , tak je musíme mít před sebou, tak aby na nás nedosáhli. Musíme mít radiostanici, abychom případně přivolali pomoc. 

Ve středním stupni mohu chodit na oddíl de facto sama, ale pracuji s kolegou, zpravidla provádíme kontroly společně. 

Vy žádnou zbraň u sebe nemáte?

My jsme občanští zaměstnanci, my je nemůžeme mít. Jak já ráda říkám, naší největší zbraní jsou naše komunikační prostředky. Vězně musím přesvědčit, že je v jeho nezájmu, aby proti mě vystoupil. Záleží na typu odsouzeného. Jednu dobu jsem pracovala s vězni, co nemají, co ztratit. S nimi je krapet jiné zacházení, než s těmi, s kterými nyní pracuji, ti jsou pracovně zařazení. Ti by mohli o spoustu věcí přijít. Podle toho přizpůsobuji styl zacházení. 

Zažila jste okamžik, že jste se cítila v ohrožení? Že jste si musela zavolat pomoc?

Pomoc jsem si zavolat nemusela, protože jsem měla v kanceláři kolegy, ale jednou jsem se bála. 

Můžete být konkrétní?

Úplně konkrétní ne, ale odsouzený dostal otázku. Při nástupu do vězení se ho musím ptát, jestli je třeba kuřák a podobně. Abychom ho mohli ubytovat podle kritérií, protože zdraví je nejdůležitější. On začal křičet, žil v přesvědčení, že ho považuji za a priori zlého, že se ho na to ptám, co je mi do toho. Měla jsem tam naštěstí kolegy, ti mu řekli, aby přestal. On začal, ať zavoláme klidně celou kavalerii. Ale nakonec se uklidnil. 

Podle jakých dalších kritérií řešíte zařazení vězňů na pokoje či oddíly? Snažíte se tak i předejít případné diskriminaci ze strany spoluvězňů?

O ubytování na oddíly rozhoduje vedoucí oddělení výkonu trestu. O ubytování na ložnice rozhoduje vychovatel dle kritérií prvovězněný, vícetrestaný odsouzený, dále zda jsou pracovně zařazení, či nepracují. 

Pak je důležité, zda je vězeň zařazen do kategorie MPN, což znamená možný pachatel násilí. S nimi nesmí být ubytovaní odsouzení, kteří jsou zařazeni v jiných kategoriích, a to jsou NMÚ (nízká mentální úroveň), MON (možný objekt násilí), STH (snížená tělesná hmotnost), DVO (další vytypovaná osoba) - do těchto kategorií se zařazují odsouzení dle jejich mentální úrovně, hmotnosti, popřípadě trestné činnosti. Ve vyhlášce je stanoveno, že nesmí být MPN a ostatní kategorie ubytování ve společné ložnici, ale ve Věznici Příbram se snažíme, aby nebyli ubytování na stejném oddíle. 

S kolegou, co máme pracovně zařazené odsouzené je dále ubytováváme dle směn, například ti, co mají noční, jsou v jedné ložnici. A zároveň bereme v potaz i to, jestli si odsouzení takříkajíc "sedí", zda jim vyhovuje být na společné ložnici, či nikoliv. Samozřejmě je naším cílem, aby byl oddíl v klidu, bez rozepří, konfliktů a to zajišťuje individuální přístup ke každému vězni. 

Mají vězni ve vězení přístup k informacím? K internetu?

K informacím samozřejmě přístup mají, buď v rámci knihovny, či internetu, kde mají přístup na stránky s odbornou literaturou (zákony, nařízení) a my, vychovatelé je informujeme v rámci aktivů, kdy jim sdělujeme podstatné informace, například ohledně koronaviru, podmínky návštěv dle nařízení, v poslední době o milostivém létě (možnost zaplatit dluh veřejnoprávnímu subjektu bez dodatečných nákladů na exekuci apod., pozn. red.) a samozřejmě mají vnitřní řád vyvěšený na kulturní místnosti oddílu, a při příjezdu nových odsouzených je seznamujeme se zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, vyhláškou MS, vnitřním řádem věznice a nařízením související s výkonem trestu. Dále je informujeme při každé změně, která se jich dotýká.

Říkala jste, že pracujete nyní s vězni, kteří jsou pracovně zařazení. Víte, zda byli před nástupem do vězení zvyklí pracovat? 

U každého nově přijatého odsouzeného se vytváří komplexní zpráva, souhrnná analýza rizik odsouzeného. Odpovídají i na otázky ohledně práce před výkonem trestu. Jsou odsouzení, kteří mají pracovní návyky a pracovali. Ale je spousta těch, kteří nikdy nepracovali.

Ti, kteří pracovali, mají možnost pracovat při pobytu ve vězení?

Ano, Věznice Příbram má střežená pracoviště, nestřežená pracoviště, tak pracoviště s volným pohybem. Na střežených pracují vězni, kteří musí mít dohledem a jejich trestná činnosti jim neumožňuje jet mimo věznici.

Takové pracoviště je tedy přímo ve věznici?

Ve vězení máme pracovní zónu, kde jsou různá pracoviště. Dělají tam například součástky do aut, je tam truhlárna, zámečnictví. 

Vychovatel vždy zpracuje návrh na pracovní zařazení, pak proběhne zařazovací komise, která buď doporučí, nebo nedoporučí zařazení. Návrh pak jde k řediteli a ten zase buď schválí, nebo neschválí pracovní zařazení vězně. 

Když to schválí, tak odsouzený musí projít lékařskou prohlídkou, v podstatě je to vstupní prohlídka jako do jakékoliv práce. Vězni pak uzavírají pracovní smlouvu, kde mají jasně dané, jaké budou mít pracovní činnosti, jakou mzdu budou dostávat. 

Pokud pracují na nestřežených pracovištích, nebo na pracovištích s volným pohybem, tak to jsou soukromé firmy, které uzavřely smlouvu s věznicí, že odsouzení, kteří budou splňovat podmínky, aby tam mohli pracovat, tak se stanou jejich zaměstnanci. My je poučíme, jak se musí chovat, například, že nesmí navazovat kontakty s civilními osobami mimo věznici, musí plnit příkazy a pokyny mistrů, nesmí se vzdalovat z pracoviště. 

Dá se obecně říci, zda vězni chtějí pracovat?

To záleží na typu odsouzeného. Pakliže mají pracovní návyky, tak chtějí pracovat, je to pro ně snadnější výkon trestu. Stráví minimálně osm hodin v práci, zkrátí si de facto trest. Nemusí být na oddíle, kde je rutina. Když pracují, nemusí myslet na to, že jsou ve vězení.

Pak je skupina lidí, která nechce pracovat. Oni musí ze zákona dělat takové základní věci typu uklízení si svých ložnic a společných prostor. To je jejich povinnost daná zákonem. I to je pro některé moc. Ti by pravděpodobně ani nebyli doporučeni a schváleni na pracovní místo.

Jak je to s jejich mzdou?

Je zákonem dané, kolik si vězni mohou vydělat. Jejich finanční prostředky jsou rozděleni na jejich pohledávky (mohou být v exekuci, na soudní výlohy, výživné, …), část jde na jejich kapesné, za to si mohou nakoupit dvakrát týdně ve vězeňské kantýně, z části peněz platí pobyt ve vězení. Část peněz jim jde na úložné, to dostanou, když jsou propuštěni. 

Jak je to s firmami, které zaměstnávají vězně. Vězení je aktivně vyhledává?

Ve vězení máme oddělení zaměstnávání vězňů a to vyjednává smlouvy s různými firmami, které by byly ochotné zaměstnat vězně. My vychovatelé pak zpracováváme návrh na konkrétní pracoviště.

Jaký typ firem vězně zaměstnává? 

Jsou to, jak malé, tak větší firmy. Zpravidla se jedná o pozice, které jsou nekvalifikované a firmy velmi těžce na tyto pozice shání zaměstnance. 

S jakými obavami ze strany zaměstnavatelů se setkáváte při zaměstnávání vězňů, či bývalých vězňů?

Na to úplně nemůžu odpovědět, protože to není v mé kompetenci, to vyjednává oddělení zaměstnávání vězněných osob a vedení věznice. Ty obavy jsou spíše toho, aby neohrozili své kmenové zaměstnance a zpravidla nechtějí odsouzené s násilnou trestnou činností. 

Říkala jste, že máte ve vězení truhlářskou dílnu či zámečnictví. Probíhají rekvalifikační kurzy, protože předpokládám, že vězni tyto činnosti třeba nedělali?

Primárně se mistři snaží najít někoho, kdo s tím zkušenost má. Od letošního roku se otevřelo školské vzdělávací středisko, to pořádá kurzy. Zatím se rozjel kurz jednoduché obsluhy, což je zaměřeno na číšníky. Ale mistři jsou schopni poznat, že odsouzený může být šikovný, oni ho to naučí. 

Pokračují vězni po propuštění v práci pro firmy, u kterých jsou zaměstnáni v době výkonu trestu? 

Pokud se osvědčí, tak ano. Poměrně často jim nabízí práci po výkonu trestu, zažila jsem to mnohokrát. 

Můžete říci, že tato skutečnost pomáhá propuštěným, aby se do vězení znovu nedostali?

Tyto informace nemám. Ale je to tak, že tři ze čtyř se do vězení vrací. Ale je to dané mnoha vlivy, práce je jen jedna oblast. Vrací se třeba do stejného prostředí, které je přivedlo do vězení. Je to pro ně hodně těžké, musí se odstřihnout, či rozhodnout žít život bez páchání trestné činnosti. Jenže to chce vůli a tu často nemají. Hodně z nich je přesvědčeno o tom, že svoboda je to, že mohou dělat, co chtějí. Ve vězení je to jiné, oni, když chtějí být na lepším oddíle, mít peníze, mít možnost jít do kantýny, tak je pro ně výhodné pracovat. Když jdou z výkonu trestu, tak ne všichni jsou schopni si pracovní návyky udržet. My jim to můžeme vysvětlovat a apelovat na ně, že život bez trestné činnosti je pro ně výhodnější. Ale je spousta z nich, pro které je to životní styl. 

Když odcházejí z vězení, vy s nimi intenzivněji pracujete? Připravujete je na život na svobodě? 

Zpravidla to dělají sociální pracovnice, které mají kontakty na probační, mediační službu. Když odsouzený souhlasí, tak na ně dostanou kontakty a mohou jim pomoci nalézt ubytování a práci. Ve vysokém stupni zabezpečení je výstupní oddíl, který je určen pro vězně, kteří mají delší trest než tři roky, nebo pro sociálně slabé znevýhodněné odsouzené. Tam zpravidla se zařazují šest měsíců před ukončením výkonu trestu. S nimi intenzivněji pracují a připravují na život po vězení.

Co by podle vás vězňům pomohlo, aby se do vězení už nevrátili?

Jim pomůže jedině to, když sami budou chtít. Když jim říkáme, že vězení není super, ale pro někoho super může být. Když například přijdou z ulice, tak je velký rozdíl, když spíš na ulici, nebo když spíš ve vězení. Sice jsou omezeni na svobodě, ale mají kde spát, je jim teplo, mají třikrát denně jídlo. My jim zajišťujeme vše a oni pak na svobodě například nechápou, že si musí o pomoc říci, jít na úřad práce, vyřídit si sociální dávky. Někteří předpokládají, že jim vše spadne do klína. 

Abychom neskončili pesimisticky, máte příklad nějakého vězně, co u vás byl, odešel a stal se z něj úspěšný člověk a může být příkladem dalším vězňům?

Vím o třech vězních, kteří byli prvotrestaní. U jednoho z nich se přimluvil zaměstnavatel, protože věděl, že to byl dobrý pracant. On spáchal trestný čin, který se může stát každému z nás. Předtím pracoval, pracoval i v době výkonu trestu, pracuje i nyní. V podstatě vězení je pro něj špatná zkušenost. Prvověznění mají zpravidla motivaci, mají většinou rodinné zázemí. Pro ně je mnohem snazší vrátit se do života, co my považujeme za standard. 

---

Pokud hledáte práci a máte obavy, s jakými předsudky se na trhu práce setkáte, v aplikaci Diversity Talent Pool tyto obavy mít nemusíte. Jsou v ní zaregistrované firmy otevřené různorodosti.