OPIM Blog

Mezinárodní den nulové diskriminace

OPIM blog
Zákoník práce zakazuje diskriminaci a stanovuje rovnost zacházení se všemi zaměstnanci. Jaká je ale realita na českém trhu práce? První březen je každoročně připomínán jako Mezinárodní den nulové diskriminace. 

Měli bychom se zamyslet nad tím, že právo na to žít důstojně mají všichni lidé bez rozdílů toho, odkud pochází, jaký je jejich věk, gender, barva pleti, náboženské vyznání či sexuální orientace, apod. A stejná pravidla jsou dána v českém prostředí i v práci. Jenže ne všude se jimi řídí.
Dokonce podle výroční zprávy Veřejného ochránce práv z roku 2019 (novější není k dispozici) stížnosti na diskriminaci na pracovišti jsou nejčastější. 

„Ohradila jsem se, že kolega dostal prémie o rok dříve než já a že to není fér. Bylo mi řečeno, že on je muž, má hypotéku a je živitel rodiny, což mě strašně namíchlo. Já přece nemám levnější hypotéku či potraviny jen proto, že jsem žena,“ svěřila se OPIM Rozálie. Nakonec se jí podařilo prémie získat také, ale musela se ozvat. Domnívá se, že řada žen toto nedokáže. I její mladší já by se bálo.

Českému rozhlasu Radiožurnálu se na téma svěřila diskriminovaná žena, která si nepřála uvést své jméno. „(Zaměstnavatel) mi chtěl dát dokonce i jako neoficiální dodatek, že nesmím minimálně jeden rok otěhotnět, aby mi tu smlouvu prodloužil,“ řekla.


V České republice je rozdíl mezi výdělky podle projektu Rovná odměna mezi ženami a muži závratných 20,1 %, což nás řadí na třetí nejhorší místo mezi zeměmi Evropské unie. Největší rozdíly jsou mezi vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci. Do určité míry je to dáno tím, že ženy častěji pracují na hůře placených pozicích. Nicméně i na stejných pracovních pozicích, jak naznačuje graf níže, dostávají méně než muži. Televize Seznam v prosinci loňského roku uvedla, že například český úředník dostává v průměru 32 500 Kč, úřednice 26 300 Kč. Ministerstvo práce a sociálních věcí se navíc obává, že pandemie koronaviru způsobí, že rozdíly mezi platy mezi pohlavími budou narůstat.


Zdroj: Studie k projektu „Rovnost žen a můžu na trhu práce se zaměřením na (ne)rovné odměňování žen a mužů“ Ministerstva práce a sociálních věcí



Raději žiji dvojí život

Další lidé se možné diskriminace obávají, a proto skrývají svou identitu. „V podstatě v každé práci se snažím co nejvíce si chránit svůj osobní život a nikdy nevytahovat, že žiji s partnerem, abych nikomu nedal záminku k diskriminaci a využití této skutečnosti proti mně,“ řekl OPIM mladý muž, který si přeje zůstat v anonymitě.

Své kolegy si nepřidává na Facebook, říká jim, že nemá sociální sítě. Svěřil se, že v podstatě žije dvojí život. „Je to náročné na psychiku, obdivuji lidi, kteří mají sílu se tomu postavit,“ uvedl.

„Kolegové v práci přede mnou mluvili tak, že lidi jako já jsou nemocní a že by neměli mít žádná práva. Taková slova mě utvrzují v tom být opatrný,“ dodal. Přesto si mladý muž nestěžuje a myslí si, že řada lidí to má i horší. 

Diskriminace na pracovním trhu začíná už u hledání zaměstnání

Přijde nám v pořádku, že když hledáme zaměstnání, tak nacházíme inzeráty, kde firmy hledají prodavačku, uklízečku, paní na úklid, řidiče, manažera, studentku, či důchodkyni? V pořádku to není, podobné typy inzerátu porušují Zákoník práce. Na takovýto nešvar upozorňuje každoročně zpráva Státního úřadu Inspekce práce (SÚIP). 

Úředníci se domnívají, že zaměstnavatelé mají často nízké povědomí o povinnostech, které jim vyplývají ze zákonů. Volné pracovní pozice nabízejí tak, že upřednostní určitou skupinu obyvatelstva, častěji se to týká žen. Navíc, což se především děje u menších zaměstnavatelů, nemají ani pocit, že je něco špatného na tom, že hledají prodavačku (a ne i prodavače). Jako omluvu také uvádějí, že inzerát podal takto zaměstnanec bez vědomí nadřízeného.


Co tedy vlastně naše zákony říkají k diskriminaci na pracovišti? 

Zmiňujeme zde jen ukázku ze Zákoníku práce a Antidiskriminačního zákona.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce HLAVA IV ROVNÉ ZACHÁZENÍ A ZÁKAZ DISKRIMINACE  
§ 16  
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.  

(2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.  
…  

(4) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. (…)

Česká republika má v platnosti od roku 2009 takzvaný Antidiskriminační zákon. Už v § 1 předmětu úpravy se můžeme dočíst, že 
(1) … blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech
a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, včetně pomoci poskytované Úřadem práce České republiky,
b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, včetně začleňování do profesního života,
c) pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
(…)

Čísla diskriminace na pracovišti jsou stále podobná

Zákony výše dokazují, diskriminace v práci je zakázaná. Jak je to v praxi, je velmi složité říci. 

„Čísla ukazující na diskriminaci a nerovné zacházení jsou každoročně velmi podobná, nelze říci, zda se to zlepšuje, spíše bych řekl, že je to stále stejné, “ řekl OPIM Richard Kolibač, mluvčí SÚIP. Uvedl, že podnětů ke kontrolám dostávají kontroloři přibližně stejně, menší nárůst byl v loňském roce. Nicméně kvůli pandemii koronaviru mohli inspektoři provést kontrol méně. Výroční zprávu za rok 2020 SÚIP chystá. 

V roce 2019 kontroloři provedli 267 kontrol, co se týče diskriminace a rovného zacházení, v 219 případech našli pochybení. Rozdali 56 pokut ve výši 570 tisíc korun. O rok dříve provedli podobný počet kontrol a nalezli stejný počet pochybení, rozdali 53 pokut ve výši 253 tisíc korun. 

Jak upozorňuje SÚIP, prokázat například diskriminaci při výběrovém řízení je velmi složité, protože zaměstnavatel nemá povinnost uvést, proč si vybral jakého kandidáta.

Sám SÚIP ve své výroční zprávě přiznává, že kontroly v oblasti rovného zacházení a diskriminace jsou okrajovou záležitostí, nicméně ne zanedbatelnou, protože ze strany zaměstnanců bývají tato porušení vnímána velmi citlivě.

Má to smysl

Domáhat se spravedlivého zacházení má smysl. Pokud lidé mají pocit, že je k nim nerovně přistupováno, jsou diskriminováni, mohou se obrátit v prvé řadě na svého zaměstnavatele a žádat nápravu, podat podnět ke kontrole na SÚIP, či na ombudsmana, v neposlední řadě na soud. 

Příběh Terezy, který zveřejnil veřejný ochránce, ukazuje, že to má smysl. Žena pracovala na poloviční úvazek jako vědkyně. Před nástupem na mateřskou získala projekt, na kterém chtěla pracovat i během mateřské a rodičovské dovolené. Zaměstnavatel byl proti a navíc po skončení rodičovské se s ní rozloučil pro nadbytečnost. 

Tereza se obrátila na ombudsmana, který uvedl, že se jedná o diskriminaci z důvodu pohlaví. Žena se domáhala spravedlnosti u soudu a nakonec se zaměstnavatelem dohodla, že se do práce vrátí. „Jsem šťastná, že jsem našla odvahu a bránila se proti neférovému jednání,“ podotkla.

Diskriminaci v práci se rozhodl řešit i Karel, který kvůli ledvinovým kamenům musel častěji chodit na toaletu. Zaměstnavatel o jeho diagnóze věděl, přesto mu nadřízená počítala návštěvy toalety a vytvářela nepříjemné pracovní prostředí. „Pan Karel byl zoufalý a obrátil se na ombudsmana. Ten řekl, že i zdravotní omezení pana Karla naplňuje definici zdravotního postižení dle antidiskriminačního zákona,“ píše veřejný ochránce. Zaměstnavatel se nakonec muži omluvil a vyplatil mu odškodné ve výši 200 tisíc korun.

Nejenom, že porušování práv zaměstnanců a diskriminace na pracovišti stojí firmu nemalé částky, ale kazí si tak firma reputaci a celkový employer brand. V OPIM věříme, že diskriminace nemá v naší společnosti místo, a proto jsme vytvořili webovou aplikaci Diversity Talent Pool, která pomáhá různorodým lidem najít uplatnění na trhu práce ve firmách, kde diskriminace není tolerována.