OPIM Blog

Otevřenost a vzájemný respekt. Mini reportáž z Živé knihovny

Doba online výuky snad skončila, doba covidová taky. S workshopem Živá knihovna jsme dnes nejen v onlinu, ale vyrážíme už konečně prezenčně také do škol a firem.

V úterý 10. května jsme navštívili studenty a studentky Středního odborného učiliště strojírenského ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi. Dvě třídy, cca padesát mladých lidí ve věku 15-16 let a několik hodin povídání a sdílení zkušeností: Tak by se dal shrnout náš den.

Tentokrát se studenty přijeli vést dialog, nabourávat předsudky Jana- konvertovaná muslimka, Maryna- Ukrajinka, Honza- cukrovkář po amputaci nohy a Viktor- transmuž. Při každé Živé knihovně se snažíme mít v týmu zástupce různých menšin, ať už se jedná o náboženskou minoritu, národnostní, sexuální, nebo lidi s hendikepem.

O knihovně


Živou knihovnu realizujeme v Česku více jak patnáct let, podporuje ji program Rady Evropy o výchově k lidským právům. OPIM je kvalifikován k používání metody.

Knihovnu s knihami známe všichni, naše knihovna nepůjčuje knihy, ale skutečné lidi s jejich jedinečnými příběhy. Různorodí lidi přinášejí studentům a studentkám, ale někdy i zaměstnancům a zaměstnankyním, jiný náhled na svět, seznamují je s tím, jak se jim žije v Česku, proč jsou takoví, vyvrací zažité předsudky. Čtenáři a čtenářky mají čas se zeptat na to, co je zajímá.

„Proč nosíte šátek?“
„Slaví muslimové Vánoce?“
„Jaké jídlo je oblíbené na Ukrajině?“
„Když začala válka na Ukrajině, co vás napadlo?“
„Proč nemáte nohu?“
„Jak funguje protéza?“
„Jak to mají translidé se jménem?“
„Jak vás oslovují rodiče?“

Pod pokličku, jak to bylo ve škole ŠKODA AUTO


Živá knihovna má svá pravidla. „Živá kniha“ hovoří jen sama za sebe, ne v případě Jany za všechny muslimy, v případě Maryny za všechny Ukrajince, apod. Jejich zkušenosti a názory jsou jejich osobní. Studenti a studentky se mohou zeptat skutečně na cokoliv, ale zároveň platí pravidlo, že „živá kniha“ nemusí chtít odpovědět, nebo nemusí odpověď znát. Vzájemný respekt je samozřejmostí.

Střední odborné učiliště strojírenské má krásné prostory, dostali jsme k dispozici třídu, zasedací místnost a odpočinkovou zónu. Utvořili jsme zde čtyři kroužky, kde se postupně “čtenáři a čtenářky” protočili. Někteří se ptali více, někteří byli mlčenliví.


„Živá knihovna je i pro mě přínosná. Baví mě komunikace s dospívajícími dětmi,“ říká Maryna. Možná pro ni i pro nás bylo překvapující, že studenty a studentky tolik nezajímala válka na Ukrajině, ale spíše to, jak se žije cizince u nás.

Viktor zase ocenil, že povědomí o LGBTQ tématech není studentům cizí a z jejich projevů cítil velký respekt. Někteří studenti a studentky sami znají někoho, kdo tranzicí prochází, takže Viktor jim mohl říci, co se člověku a jeho okolí může honit hlavou, kde se dají nalézt relevantní informace. 

Většina z účastníků a účastnic by Živou knihovnu doporučila dalším třídám. 

Vzkazy  po skončení Živé knihovny


„Bylo to velmi dobré, pokračujte v tom.“
„Slečna z Ukrajiny se mi velmi líbila.“
„Honza je bůh.“
„Celkově se mi to líbilo, aspoň jsem získal více informací.“
„Super povídání a i zajímavé příběhy“
„Supr to bylo.“
„Dobrá bombička.“
„Líbilo se mi, jak otevřeně s námi mluvili, byli upřímní.“
„Zjistili jsme, že různé věci, co nám přišli cizí, nejsou tak cizí.“
„Zajímavá zkušenost, ale chtělo by to více času.“

Nesmírně si vážíme i potlesku, který na konci úterní Živé knihovny zazněl.