OPIM Blog

Vietnamci nejsou jen prodejci ve večerkách

Po Slovácích a Ukrajincích jsou Vietnamci třetí nejpočetnější skupinou cizinců žijících v Česku, na konci roku 2020 jich bylo necelých 63 tisíc. Skoro každý z nás zná vietnamskou večerku, kam si zaběhne pro drobnost. Ale Vietnamci pracují na různých pozicích, ať už jsou to umělci, lékaři, či novináři.

Ohlédnutí do historie

Oproti Slovákům a Ukrajincům to mají Vietnamci k nám mnohem dále a to nejen zeměpisně, ale i jazykově. Jak se to tedy stalo, že jich tu žije tolik?

Československo v padesátých letech přijalo první Vietnamce, kteří byli postiženi válkou. Na Liberecko do Chrastavy se stěhovalo sto sirotků, pro které byla zřízena česko-vietnamská škola. V roce 1956 podepsaly československá a vietnamská vláda dohodu o vědecko-technické spolupráci a o deset let později začali ve větším do ČS přijíždět učňové a studenti. Byli zde i na čtyřleté turnusy, uvádí na svém webu vláda

Od osmdesátých let se začalo na Vietnamce nahlížet nejen jako na studenty, ale i jako na levnou pracovní sílu. Tito dělníci zde směli být 3 až 8 let a nesměli sem přijíždět s rodinou a ani se nesměli  brát a zakládat rodiny.  

Po sametové revoluci se valná část Vietnamců vrátila do své vlasti (část odešla do Německa). A až v průběhu 90. let do Česka začali Vietnamci přijíždět ve větším s vidinou podnikání. Při sčítání obyvatel v roce 1991 se pouze 421 lidí přihlásilo k vietnamské národnosti, v roce 2001 to již bylo 17 462 lidí (z toho 645 mělo české občanství) a v roce 2011 to bylo 29 660 lidí (více než 800 mělo české občanství). V posledním sčítání obyvatel se k vietnamské národnosti přihlásilo 31 469 lidí (dalších 6 867 uvedlo českou a vietnamskou národnost). Nicméně v roce 2021 přes 3 miliony lidí neuvedlo žádnou národnost.

K 31. prosinci 2020 žilo v Česku 62 793 Vietnamců, kteří zde měli delší pobyt než 12 měsíců.  

Podle Stanislava Broučka z Etnologického ústavu Akademie věd se většina Čechů na Vietnamce kouká buď jako na velmi pracovité a bezkonfliktní  lidi, nebo jako na výrobce a distributory drog. Komunita zůstává poměrně uzavřená, což platí zejména pro starší generaci.

Druhá generace

Mladší generace českých Vietnamců se zde často narodila, nebo zde vyrůstala od útlého dětství. Často je pro ně čeština přirozenější, než rodný jazyk rodičů. 

Druhou generaci představuje například zpěvačka Huyen Vi Tranová z uskupení Viah, která se narodila vietnamským rodičům v Česku a její příběh ukazuje, jak různorodí jsou Vietnamci žijící v Česku, ale i jak se mění myšlení starší generace.

„Moji rodiče jsou jedni z těch, co tu žijí tak dlouho, že se stali svým způsobem liberálnějšími. I když dlouho očekávali, že ze mě bude ekonomka, manažerka nebo třeba právnička. V určitém bodě se to zlomilo a už po mě chtěli jenom to, abych byla šťastná. A to byl hodně velký progres z jejich strany,“ uvedla pro Radio Prague International.

Druhá generace často bojuje s předsudky spojené s jejich původem, emigrací, jazykem či kulturou. Většinová společnost si často myslí, že všichni umí kung-fu, všichni mají večerku, kde i bydlí. Z jihoasijských tradic si i tato generace uchovala mnoho dobrých zvyků jako rodina na prvním místě, úcta ke stářím, či důraz na vzdělání. Někdy se o této generaci hovoří jako o „banánových dětech“, nebo jako o „Čechovietnamcích“. Poměrně často se i dnes setkávají s dotazy, kde se tak dobře naučili česky.

„Podstoupila jsem jeden pohovor, který byl čtvrthodinový. Měli jsme normální konverzaci o všem možném - o škole a tak dále. A na konci toho pohovoru se mě ten dotyčný zeptal, jestli jsem teda v pořádku s češtinou,“ řekla magazínu E15 jedna z Vietnamek žijící zde od malička.

Na druhou stranu i druhá generace Vietnamců může mít jinou startovní čáru do života, než jejich čeští spolužáci. Už jen z toho důvodu, že jejich rodiče nemusí hovořit dobře česky, nemusí znát školní systém apod. 

Příkladem nelehké startovní čáry do dospělého života je i Nguyen Manh Tung. Narodil se vietnamským rodičům v Československu ještě před sametovou revolucí, což byla nevídaná věc. 
Nguyen Manh Tung je třetí zleva

"Představuji první narozenou generaci v Česku, od svých 18 let se zabývám naši komunitou, studuji a poznávám její tradice, překládal jsem pro nově přijíždějící Vietnamce do Česka a pomáhal jim s administrativou,” řekl OPIM.

Tung spoluzaložil několik neziskových organizací a je ambasadorem OPIM. Snaží se pomáhat propojovat českou a vietnamskou společnost, například skrze práci v CzechViet.

Již brzy se těšte na podcast, který s Tungem připravujeme.