Jako CEO jsem si dlouho myslela, že skutečný dopad se měří obchodními výsledky, výší darů nebo počtem lidí, kterým dokážeme pomoci. Nedávný sabatikl v Himálajích ale toto přesvědčení zásadně změnil.
Co když tou nejsilnější formou inkluze není darovat peníze ani zachraňovat životy, ale sdílet znalosti, příležitosti a sebedůvěru s člověkem, který by se k nim jinak nikdy nedostal?
Prostřednictvím osobních příběhů z projektu Voices of Himalaya se zamyslím nad tím, proč budoucnost diverzity, rovnosti a inkluze (DEI) možná nespočívá především v programech a politikách, ale v rozvíjení lidského potenciálu. A proč může mít změna jednoho lidského života někdy větší dopad než změna tisíce procesů.